V oblasti interkulturního zprostředkování nalézáme v ČR tři hlavní role: komunitní/sociální tlumočení, interkulturní asistenci a interkulturní mediaci
Ačkoliv je Česká republika poměrně migračně mladá, začínají její političtí reprezentanti i obyvatelé pociťovat společenské, kulturní a demografické změny související se zvýšenou migrací do země. Soužití v etnicky pestřejší společnosti klade na její členy zvýšené nároky na toleranci, komunikační dovednosti a respekt k jinakosti a nese s sebou zvýšené riziko potencionálních i reálných konfliktů vyplývajících z předsudků většinové veřejnosti vůči migrantům a jiným kulturám a naopak.
Východiska pro etablování profese interkulturních pracovníků, potažmo mediátorů spatřujeme v politickém dokumentu Koncepce integrace cizinců – Společné soužití v roce 2013, kde se uvádí, že záměrem veškerých integračních opatření je docílit oboustranně přínosného soužití nově příchozích i obyvatelstva přijímající země. Integrační politika musí flexibilně reagovat na nové skutečnosti a potřeby, a to jak cizinců, tak i české společnosti, podporovat sociální soudržnost země a posilovat vědomí vzájemné propojenosti migrace a integrace se sociálními, kulturními, ekonomickými a politickými aspekty života společnosti. Cílem integrace je dosáhnout nekonfliktního a oboustranně uspokojivého společného soužití, vzájemného poznání a porozumění mezi cizinci i společností, ve které žijí, umožnit cizincům, aby byli schopni důstojného a samostatného života během svého pobytu v České republice Záměrem všech aktivit integrační politiky je předcházet vytváření uzavřených komunit imigrantů, společenské izolaci a sociálnímu vyloučení cizinců.
Vývoj mediace a integračních služeb pro migranty mediačního charakteru v České republice probíhal poněkud odděleně, ačkoli počátky mediace u nás v 90. letech 20. století byly spjaty výrazně s nevládním sektorem – organizace Partners for Democratic changes a pilotní programy mediace se zaměřovaly na podporu mediace ve školách a v obcích. Mediačně zde působily tzv. smírčí rady v komunitních konfliktech zejména interetnického rázu mezi českou majoritou a romskou minoritou. Existence těchto programů byla vázána na granty, po jejichž ukončení však již nebyla politická vůle pokračovat.
Projekty migračních nevládních organizací, které začaly postupně rozvíjet koncept interkulturní asistence, komunitního tlumočení a interkulturní mediace, danou činnost zarámovaly do třech profesních specializací interkulturní mediátor, interkulturní pracovník a komunitní tlumočník, o jejichž etablování a společenské uznání nyní usilují.
Hlavními motivy tohoto úsilí je snaha nabídnout profesionální služby, které napomohou odbourat sociokulturní bariéry při jednání cizinců s úřady, ve školách, zdravotních zařízeních, v rámci sousedského soužití a napomohou odbourat vykořisťovatelské komerčních zprostředkovatelských služeb, které těží z dezorientace a neznalosti českého jazyka u mnohých cizinců.
Pracovní vymezení profesního profilu a kompetencí profesí interkulturní asistent/pracovník, komunitní tlumočník a interkulturní mediátor je výsledkem společné diskuse nevládních organizací, které probíhají od roku 2011.