Interkulturní mediátor je odborníkem na zprostředkování při řešení sporů, vyjednávání a mediaci, které se týkají subjektů různých kultur. Může řešit spory např. mezi nájemníky a vedením domů, vyjednávat v lokálních komunitních sporech, ve školách. Kromě problematiky geneze a řešení konfliktů a použití vhodných strategií a mediačních technik a kromě orientace v relevantní legislativě tak, jak ji definuje zákon o mediaci 202/2012, musí interkulturní mediátoři disponovat také interkulturními kompetencemi a získat důvěru jak mezi příslušníky migrantských komunit, tak majority.
Interkulturní mediace zahrnuje dvě významný koncepty, které hledají styčné plochy.
Interkulturalita je koncept, který reaguje na narůstající sociokulturní různorodost společnosti a snaží se o hluboké vzájemné působení, uznání kulturní rozmanitosti, která přispívá ke vzájemnému obohacování. V ideálním případě vede interkulturní společnost ke společnému a obohacujícímu životu všech jednotlivců a celé skupiny.
Koncept mediace v českém kontextu je od 1. 9. 2012 je explicitně definován v Zákoně č.202/2012, Sb., o mediaci, kde se mediací se rozumí postup při řešení konfliktu za účasti jednoho či více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi stranami v konfliktu s cílem dosáhnout smírného řešení jejich sporu a uzavření mediační dohody. Mediátor je podle zákona fyzická osoba zapsaná v seznamu mediátorů, přičemž tento zápis je podmíněn několika okolnostmi. Mediátor musí být bezúhonný (bezúhonnost se dokládá výpisem z rejstříku trestů), musí být absolventem vysokoškolského magisterského programu a složit na Ministerstvu spravedlnosti mediátorskou zkoušku. Podmínkou úspěšnosti celého procesu je dobrovolnost, soukromá povaha setkání, uzavření formalizované mediační dohody a nestrannost mediátora. Proces mediace nesleduje zájmy veřejné, ale ryze soukromé povahy.
Mediace je nyní v českém prostředí legislativně ukotvená v oblasti mimosoudního řešení konfliktů, má tedy velmi úzkou vazbu na svět práva (zejména rodinné, obchodní, spotřebitelské právo). Tento zákon mediaci nepojímá jako nástroj veřejné politiky pro kultivaci soužití v etnicky pestré společnosti. Kvalifikace mediátorů definovaná českou legislativou nezahrnuje oblast interkulturních kompetencí, problematiku migrace a integrace a sociálních služeb, ačkoliv nároky profese interkulturní mediace je vyžadují.
V České republice interkulturní mediace coby nástroj veřejné politiky státu stojí na svém počátku a cílem této webové stránky je shromažďovat všechny důležité informace, které se této zajímavé disciplíny týkají.