Interkulturní práce


Komunitní tlumočení

Komunitní tlumočení (někdy se zejména v jiných jazycích lze setkat s pojmem tlumočení sociální, tlumočení ve veřejných službách, tlumočení kulturní apod.) je tlumočení v institucionálním prostředí dané společnosti, kde poskytovatelé veřejných služeb a klienti nehovoří stejným jazykem.

Od tlumočení konferenčního, tedy tlumočení na mezinárodních jednáních, konferencích apod. oblast komunitního tlumočení odlišují určité znaky, které jsou víceméně společné všem podskupinám této jinak velmi různorodé kategorie.

Komunitní tlumočník zprostředkovává komunikaci mezi jedincem, který vystupuje sám za sebe (na rozdíl od situací běžných v konferenčním tlumočení, kdy reprezentuje zájmy určitého podniku, instituce, státu apod.), a zástupcem určité instituce. Tato komunikace se vztahuje ke každodennímu životu a potřebám jednotlivce a probíhá v rámci téže sociální struktury (společnosti), přičemž její účastníci mají v dané struktuře různou pozici a patří k různým kulturním skupinám. Typický bývá i rozdíl nejen v kulturním, ale také sociálním zázemí účastníků, který se projevuje například v dosažené úrovni vzdělání, a stejně jako z příslušnosti ke kulturní skupině z něj vyplývají rozdíly v celkovém přístupu ke komunikaci. Navíc příslušnost k instituci staví jejího zástupce, který bývá i příslušníkem většinové kultury, do nadřazené pozice a jeho protějšek to značně znevýhodňuje.

Komunitní tlumočníci působí v nejrůznějším prostředí od neziskových organizací přes zdravotnická zařízení, školy a další veřejné služby až po státní instituce (policie, útvary ministerstva vnitra zabývající se cizineckou problematikou, správa sociálního zabezpečení) a orgány místní samosprávy (živnostenská agenda, sociální dávky a další). Komunitní tlumočení je tedy velice široká oblast, kterou lze dále dělit na celou řadu podkategorií, ať již z hlediska institucionálního prostředí (tlumočení ve zdravotnictví, ve školství, v oblasti sociálních služeb apod.), nebo z hlediska příslušnosti klientů k určité kulturní skupině (komunita neslyšících, přistěhovalci).

Do značné míry se pak liší také požadavky, které jednotlivé instituce na tlumočníka kladou, a míra institucionalizace jeho profese.

Za zcela samostatnou kategorii bývá většinou považováno tlumočení soudní, které v užším slova smyslu zahrnuje pouze tlumočení v soudním řízení. Tato oblast je také ve většině zemí výrazně více institucionalizována než jiné typy tlumočení označované souhrnně jako komunitní. Výkon profese soudního tlumočníka bývá právně upraven a je k němu zapotřebí nějaký druh akreditace, v ČR musí být soudní tlumočníci jmenováni příslušným krajským soudem nebo ministrem spravedlnosti. Do komunitního tlumočení v užším slova smyslu nebývá soudní tlumočení vůbec zahrnováno.

Povinnost využívat služeb řádně jmenovaných soudních tlumočníků při jednání s cizinci však zákon v ČR ukládá i dalším státním orgánům či orgánům místní samosprávy. A právě tlumočení při policejních úkonech, správním řízení v oblasti přistěhovalectví a udělování azylu a při úkonech orgánů místní samosprávy již většina teoretiků za komunitní tlumočení označuje.

Z toho pak vyplývají určité rozpory v tom, jakou úlohu by komunitní tlumočník při výkonu své profese měl hrát. Konferenční tlumočník bývá považován za jakýsi kanál, jímž hotová sdělení jednotlivých účastníků komunikace prochází, aniž by je jakkoli ovlivňoval, pouze je převádí do jiného jazyka. Proto má ideální tlumočník „pouze tlumočit“ a jeho jediným cílem má být věrné vyjádření sdělení v cílovém jazyce. Dá se říci, že takový tlumočník má být téměř neviditelný. V podstatě totéž pak právní předpisy i praxe vyžadují od tlumočníků soudních.

Komunitní tlumočníci si naopak s „pouhým tlumočením“ často nevystačí, protože tlumočí v nevyvážené situaci, kdy mezi účastníky komunikace existují značné kulturní a často i sociální rozdíly a poměr sil mezi nimi není vyrovnaný. Proto je u komunitního tlumočníka na místě větší aktivita a vlastní iniciativa, aby zabránil nedorozumění, které v takové situaci může vzniknout. Je žádoucí, aby oběma stranám vysvětloval rozdíly vyplývající z odlišnosti jejich kultur, cizinci vysvětloval a mnohdy i zjednodušoval složitý úřední jazyk instituce a naopak jeho případné nesouvislé vyjadřování přeformuloval tak, aby zástupci instituce „dávalo smysl“. Je však třeba zdůraznit, že se jedná o úpravu formy, nikoli obsahu sdělení – do toho tlumočník zasahovat nesmí.

Představa o tom, do jaké míry má tlumočník zaujímat aktivní roli a v zájmu porozumění mezi stranami vysvětlovat, přeformulovávat a upozorňovat na nepochopení kulturních odlišností, se pak liší podle toho, o jakou instituci se jedná. Je celkem přirozené, že lékař, který se snaží pochopit pacientův problém, nebo učitel, který řeší prospěch dítěte ve škole, je k zásahům tlumočníka do komunikace tolerantnější než úředník rozhodující o udělení azylu nebo policista, který musí dodržovat určitý úřední postup a má povinnost pracovat se soudním tlumočníkem. Ovšem i komunikace na policii či v azylovém řízení by podle řady teoretiků komunitního tlumočení probíhala efektivněji, kdyby příslušné instituce přiznávaly tlumočníkům aktivnější roli a striktně od nich nevyžadovaly, aby „pouze tlumočili“.

Komunitní tlumočníci by se při výkonu své profese měli řídit určitými profesními a etickými zásadami, které mohou být nepsané nebo výslovně uvedené v etickém kodexu tlumočníka – záleží na tom, do jaké míry je komunitní tlumočení v dané zemi institucionalizováno. V ČR takový kodex vypracovalo občanské sdružení META pro tlumočníky, které zaměstnává. Obdobné zásady pak obsahují i etické kodexy zahraničních organizací sdružujících komunitní tlumočníky.

I když komunitní tlumočení v praxi probíhá všude, kde se cizinci žijící v zemi, jejíž jazyk neovládají, potřebují dorozumět na úřadech, ve školách nebo u lékaře, zdaleka ne vždy je zajišťují profesionální tlumočníci. Často to bývají rodinní příslušníci, přátelé nebo známí, kteří více či méně ovládají jazyk většinové kultury, ale o tom, jak správně tlumočit, nic nevědí. Výsledky takové zprostředkované komunikace pak bývají různé. Proto je důležité profesi komunitních tlumočníků rozvíjet, institucionalizovat a zajišťovat zájemcům o ni odpovídající odbornou přípravu, aby takoví tlumočníci byli k dispozici (což v řadě zemí včetně ČR zatím příliš neplatí).

V některých zemích (hlavně těch, které mají dlouhou tradici přistěhovalectví a vstřícný postoj k migrantům, jako jsou Spojené státy, Kanada, Austrálie nebo Švédsko) existují různé programy pro vzdělávání komunitních tlumočníků (většinou jde o specializované kurzy v rozsahu několik desítek až stovek hodin) a komunitní tlumočníci mají vlastní profesní organizace, které také vypracovávají profesní a etické standardy. V dalších zemích však komunitní tlumočení takto rozvinuté není nebo jako samostatná profese ani neexistuje.

V ČR v současné době působí ve spolupráci s neziskovými organizacemi komunitní tlumočníci vyškolení v rámci projektu občanského sdružení META, komunitním tlumočením se hlavně v teoretické rovině zabývá také Ústav translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Profesní organizace komunitních tlumočníků ani instituce, která by měla na starosti jejich odbornou přípravu a akreditaci u nás zatím neexistuje.

Autorka článku Jiřina Holkupová

Od roku 2011 proběhly již dva kurzy komunitního/sociálního tlumočení a bylo vyškoleno cca 50 komunitních tlumočníků. Projekt „Sociální tlumočení ve styku s cizinci“ byl realizován neziskovými organizacemi Meta o. s. – Sdružení pro příležitosti mladých migrantů a jazyková škola OLD SCHOOL s.r.o. v rámci veřejné zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v letech 2011 a 2012. Jeho záměrem bylo přispět k řešení problémů pramenících z nedostupnosti kvalitních tlumočnických služeb v některých jazycích. Dále Meta realizuje v roce 2012- 2013 projekt Cizinci jako komunitní tlumočníci. Součástí školení Mety bylo i vytvoření etického kodexu komunitních tlumočníků Mety.