Interkulturní práce

Komunitní tlumočníci a kulturní mediátoři ve Finsku 

Kulturní mediace ve Finsku

O Finsku se můžeme často dočíst, že je po etnické stránce velmi homogenní zemí. Z celkového počtu 5,2 mil. obyvatel je cizinců méně než 4% (Väestöliitto/ Population Research Institute Finland, 2012). Navíc nejpočetnější skupiny imigrantů pocházejí ze sousedních zemí: z Ruska, z Estonska a ze Švédska. (The Finnish Immigration Service Survey , 2012), nač tedy ještě komunitní tlumočníky a kulturní mediátory?

Počátkem 3. tisíciletí počet přistěhovalců do Finska výrazně vzrostl a nyní se sem přistěhuje asi 30 000 osob ročně (v roce 2012). Přesto je Finsko na evropské poměry stále zemí s nejmenším podílem jiného, než finského obyvatelstva (Väestöliitto/ Population Research Institute Finland, 2012).  Vědomo si své kulturní a jazykové odlišnosti, nelehkých přírodních podmínek a situace na svém pracovním trhu, Finsko se hned od počátku příchodu cizinců zaměřovalo na jejich co nejrychlejší a nejefektivnější zapojení do společnosti (integrace – fin. kotoutuminen). K tomu bylo potřeba kulturních mediátorů a tlumočníků, což byli ve většině případů přistěhovalci, kteří rychle zvládli finštinu nebo švédštinu, ale přitom si udrželi svou vlastní kulturu, jazyk a jimi tvořenou identitu. Tyto osoby, které působí ve Finsku jako komunitní tlumočníci, imigrační koordinátoři a kulturní mediátoři, se dostali do povědomí finské společnosti koncem 90. let minulého století.

Kulturní mediátoři a imigrační koordinátoři pracují nejčastěji bud‘ jako projektoví pracovníci, nebo zaměstnanci města/okresu, kteří se zaměřují na pomoc a poradenství určité skupině obyvatelstva – jazykové, etnické, etnické a věkové, např. na somálské ženy v domácnosti nad 50 let, nebo kurdští svobodní muži mezi 20-35 lety. Jejich pracovní náplň je široká. Cílem je aktivně zapojit vybranou skupinu do společnosti v jejich nové vlasti. Důležitými prvky jejich práce je přímé osobní jednání s klienty, při kterém jim poskytují (v jazyce klienta) informace o tom, jak co ve Finsku funguje tak, aby klient pochopil, co a jak má udělat, aby se dokázal co nejdřív v jednání s úřady osamostatnit. Od kulturních mediátorů a imigračních koordinátorů/ poradců se vyžaduje, aby ovládali jazyky svých klientů a zároveň si dobře uvědomovali rozdíly a styčné body své a finské kultury. Náplní jejich práce je předat potřebné informace ve srozumitelné formě a být coby příslušník stejné etnické skupiny oporou v integračním procesu.

Během posledních 10 let bylo realizováno v celém Finsku mnoho nejrůznějších projektů a plánují se další, které jsou zaměřeny na integraci přistěhovalců (jak uprchlíků, tak ostatních migrantů).  Projekty jsou často velmi konkrétně zaměřeny, např. seznamují konkrétní skupinu s problematikou jak používat kuchyňské spotřebiče, jak nakupovat v samoobsluze, jak hledat práci atp. Tyto projekty jsou většinou financované státem a realizovány nevládními organizacemi.

Ještě před r. 2010 plánovalo Finsko řešit nedostatek pracovních sil pracovní imigrací a existovaly plány na zřízení povolání imigračních koordinátorů. Vlivem ekonomické krize ale z velkých plánů sešlo. Nedostatek pracovních sil je opravdu z části řešen pracovní imigrací (Finsko přijalo zdravotní sestry z Filipín a ze Španělska), ale velké plány mohly být realizovány jen částečně. Nicméně ve velkých finských městech existují informační služby městského úřadu nebo nevládních organizací, kde se přistěhovalci mohou informovat v podstatě na cokoliv a dostane se jim obsluhy (popř. materiálů) v jejich mateřských jazycích.[1]

Povolání komunitního tlumočníka ve Finsku

Pod pojmem tlumočník si lidé často představují osobu, která tlumočí vládním delegacím nebo na konferencích. Povolání komunitního tlumočníka patří ve Finsku mezi méně známá povolání. Zřejmě proto, že se jedná o profesi, se kterou rodilí Finové nepřijdou často do styku. Většina migrantů, kteří jejich služby využívají, je nazývají pouze tlumočníky, někdy dokonce překladateli.

Povolání komunitního tlumočníka (fin. asioimistulkki) se od povolání konferenčního tlumočníka (fin. konferenssitulkki) liší 1. situacemi a prostředím, kde tito tlumočníci fungují, 2. metodou tlumočení a za 3. počtem osob, kterým tlumočí.

Komunitní tlumočníci fungují ponejvíce ve státních institucích: tlumočí na úřadech, které poskytují služby klientům, kteří (zatím) nemluví finsky a státním úředníkům. Lze se s nimi setkat např. na úřadech práce, ve zdravotnických zařízeních, sociálních úřadech, ve školkách a školách tlumočí rodičům, jejichž děti školu, či školku navštěvují, na imigračním úřadě[2], na policii, na soudech. Tlumočí z finštiny do jazyka, kterým je často jejich mateřský jazyk a opět do finštiny. Tlumočníci tlumočí konsekutivně, pouze ve výjimečných situacích simultánně, polohlasem, přímo svému klientovi (tzv. šušotáž). V situaci, kdy se hovoří prostřednictvím tlumočníka, jsou zpravidla přítomny 3 osoby: úředník, klient/ pacient a tlumočník. V některých situacích komunitní tlumočník tlumočí více než třem osobám, např. na soudech.

Státní instituce využívají služeb tlumočníků hojně, neboť finská legislativa umožnuje cizincům použití mateřského jazyka (nebo jiného jazyka, který ovládají dobře) v úředním styku v určitých situacích, kdy osoba ve styku s úřady neovládá finštinu, švédštinu, ani jiný jazyk, kterým by se mohla dorozumět se státními úředníky. Služby tlumočníka hradí stát v případě nutné komunikace mezi úřadem a klientem např. azylové řízení, služby úřadu práce a sociálních úřadů, státem poskytovaná zdravotní péče. Tlumočnické služby v soukromých institucích (např. v nestátních zdravotnických zařízeních) jsou státem hrazeny jen v některých případech.[3]

Finská legislativa nestanovuje, kdo může funkci tlumočníka vykonávat. Tlumočníkem tak může být kdokoliv, nepožaduje se (zatím) žádné formální vzdělání. Legislativa pouze uvádí, že tlumočník musí zachovávat profesionální tajemství, musí být nestranný a neutrální a nesmí ke svému, nebo k cizímu prospěchu využít informací, které se při tlumočení dozví. Ovšem v praxi to nefunguje vždy podle litery zákona, alespoň co se zachovávání profesionálního tajemství, nebo tlumočníkovy nestrannosti týče.

Zaměstnání komunitních tlumočníků ve Finsku

Komunitní tlumočníci jsou většinou zaměstnanci státních, nebo soukromých tlumočnických agentur (často pracují pro několik agentur najednou), někteří mají svou vlastní tlumočnickou živnost. Mnozí mají jiné hlavní povolání a tlumočení provozují na vedlejší pracovní úvazek. Při nástupu do zaměstnání se uzavírá smlouva, ve které je stanoveno, kolik zaměstnavatel tlumočníkovi platí za hodinu, popř. za každou další započatou hodinu tlumočení na místě, nebo přes telefon. Při tlumočení přes telefon je často základní jednotka ½ hodiny. Za 1 hodinu tlumočení na místě se tlumočníkovi platí mezi 25-50 Eury a za tlumočení přes telefon se platí zhruba 17-30 Eur za ½ hodiny (podle jazyka, složených zkoušek a zkušeností). Ve smlouvě je též uvedeno, platí-li se tlumočníkovi za přípravu (většinou ne), za čas cestování (většinou ne) a jak se hradí cestovní náklady (podle ceny hromadné dopravy tam a zpět, lístky musí být zaslány zaměstnavateli).

Tlumočníci evropských jazyků mají většinou filologické vzdělání, ale v oblasti neevropských jazyků je tomu jinak. Zdaleka ne všichni tito tlumočníci absolvovali tlumočnický kurz, nebo dobrovolnou Odbornou zkoušku komunitního tlumočníka. Kvalita a fundovanost tlumočníků je proto různá, velmi závisí na tom, jak zodpovědně agentury přistupují k testování budoucích zaměstnanců a  jaké standardy zaučování a vzdělávání v rámci agentury mají nastaveny. Bohužel, v rámci své práce, konkrétně na pohovorech, které jsou součástí přijímacích zkoušek na kurzy, se setkávám s tím, že pouhá znalost jazyka (často nedostatečná pro toto náročné a odpovědné povolání) může být v některých případech vstupenkou do zaměstnání. Nemluvíc o znalosti tlumočené terminologie, legislativy a povinností, pochopení etického kodexu atd.). Toto platí zejména v případě exotických jazyků, kdy je nouze o jejich mluvčí, kteří ovládají finštinu, nebo švédštinu na uspokojivé úrovni (např. barmština a africké jazyky: lingala, mandinka, amharština, somálština atd.) S navyšujícím se počtem migrantů narůstá konkurence mezi tlumočníky do exotických jazyků, což zvyšuje i nároky na kvalitu tlumočení. Mnozí z těch, kteří pracují s komunitními tlumočníky a kteří již mají špatnou zkušenost, využívají pouze služeb některých prověřených firem, nebo konkrétních tlumočníků.

Objednávání tlumočníků

Služby komunitních tlumočníků lze snadno objednat přes některou z mnoha soukromých tlumočnických firem, od tlumočníků pracujících na živnostenský list nebo přes jedno ze 7 krajských tlumočnických center, která působí ve velkých městech a jsou také městy financována. Simultánní tlumočení nabízejí jen některé větší firmy a přes ně se dá zajistit také tlumočnická technika.

Když zákazník kontaktuje firmu a hledá tlumočníka, většinou se domlouvá s koordinátorem, který hledá nejvhodnějšího tlumočníka danou zakázku. Koordinátor zavolá, nebo napíše mail tlumočníkovi, který zakázku bud´ schválí, nebo ne. V tom případe koordinátor neprodleně kontaktuje dalšího tlumočníka. Úkolem koordinátora je nejen najít vhodného tlumočníka, ale také mu na požádání zajistit materiály na přípravu. Tlumočníkova příprava na tlumočení je zcela na jeho odpovědnosti. Podle mé zkušenosti tlumočník často nemá k dispozici dostatek informací (materiálů) a je často na něm, aby je vyžadoval. Tlumočník nedostane osobní informace o klientovi a nesmí sám kontaktovat instituci, pro kterou bude tlumočit, za účelem získání materiálů, pokud je tlumočení zadáno agenturou. Pokud ale má tlumočník dojem, že vzhledem k nedostatku materiálů se nemůže dostatečně připravit, má možnost tlumočení odříci.

Státní instituce a také soukromé mívají smlouvu s určitou agenturou, nebo krajským tlumočnickým centrem, které jim tlumočníky zajištuje. Uzavření smlouvy předchází veřejná soutěž, kterou pořádá instituce sama, nebo jí vybraná firma. Je nasnadě, že v soutěži hrají velmi důležitou roli ceny a komplexnost služeb.

Vzdělávání komunitních tlumočníků ve Finsku

Tlumočníci jazyků EU mají ve většině případů vysokoškolské vzdělání. Tlumočnické kurzy evropských jazyků (jak simultánního, tak komunitního tlumočení) je možno studovat v rámci filologických oborů na některých finských univerzitách (např. v Helsinkách, v Tampere, v Turku, ve Vaase).  Komunitní tlumočení se dá také od roku 2011 studovat jako samostatný obor bakalářského programu na Vysoké škole odborných studií Diakonia v Helsinkách (Diakonia- Ammattikorkeakoulu), studium trvá 3,5 roku. Tento studijní program je otevřen pro budoucí tlumočníky jiných jazyků než jazyků EU (např.: arabštiny, kurdštiny, čínštiny (mand.), somálštiny atd).

Zkouška způsobilosti komunitního tlumočníka

Tlumočníci bez ohledu na jazyk a vzdělání mají možnost složit v některých vzdělávacích institucích pro dospělé tzv. Odbornou zkoušku způsobilosti komunitního tlumočníka (fin. Asioimistulkin ammattitutkinto). Její složení vyžaduje široké znalosti oboru, velmi dobrou znalost obou pracovních jazyků (finštiny a druhého jazyka) jak písemnou, tak ústní a uspění u praktické části zkoušky- tlumočení.  Zkouška nevyžaduje předchozí tlumočnické vzdělání, ale svou náročností odpovídá několika letům praxe. Tato zkouška je tzv. odborná praktická zkouška (fin. näyttötutkinto), kdy zkoušený předvede a obhájí své znalosti a dovednosti nabyté praxí [4] před zkoušejícími. Složení zkoušky není závislé na způsobu získání znalostí a dovedností. Jde tedy o jakousi „legalizaciˮ znalostí, dovedností a způsobilosti k výkonu určité práce.

Zkoušející – odborná porota je složena ze zástupců tří stran: zaměstnavatele v oboru, zaměstnance v oboru a zástupce vzdělávací instituce v oboru. Tato tripartita spolupracuje také při stanovování požadavků zkoušek, pokynů k organizování zkoušek a z těchto tří stran jsou také členové Komise Odborné zkoušky způsobilosti komunitního a soudního tlumočníka (více dále).

Zájemci o její složení se mohou hlásit rovnou ke zkoušce na základě pohovoru se školiteli/ lektory oboru v instituci, která zkoušku organizuje.

Zkouška se skládá ze tří částí: 1. tlumočnické znalosti a dovednosti, 2. pracovní jazyky a 3. tlumočení. Jednotlivé části zkoušky jsou na sobě nezávislé a celá zkouška je složena poté, co absolvent úspěšně složil všechny tři její části. Každá část zkoušky, i když se skládá z jednotlivých úloh, je hodnocena jako celek a hodnocení jednotlivých částí (1,2,3) je pouze prospěl/ neprospěl. Po úspěšném složení celé zkoušky obdrží absolvent dokument, ve kterém je uvedeno, z jakých jazyků je zkouška složena (jedním jazykem je finština nebo švédština a druhým jazykem je absolventův druhý pracovní jazyk) a které části zkoušky absolvent složil. V případě, kdy zkoušený neprospěl, lze část zkoušky, nebo celou zkoušku opakovat.

Důležitou roli v hodnocení všech tří částí zkoušky hraje sebehodnocení zkoušeného, který by měl kriticky zhodnotit svůj výkon a mít reálnou představu o svých kvalitách a nedostatcích.

Znalosti a dovednosti jsou hodnoceny ve všech třech částech zkoušky dvěma zkoušejícími, z nichž jeden je hlavní zkoušející. Hlavní zkoušející musí být zkušený odborník v oboru, přísedící je v části 1 většinou školitel/ lektor tlumočení z jiné školy, v části 2 a 3 je to zkušený (komunitní) tlumočník druhého jazyka.

Úlohy zkoušky (ve 2. písemné části: pracovní jazyky) a simulované dialogy (ve 3. části: tlumočení) jsou napsány tak, aby co nejvíce odrážely reálné situace jak obsahem, tak provedením: klienty „hrajíˮ rodilí mluvčí jazyka a úředníky (dle možností) opravdoví státní úředníci.

Výběr zkoušejících a úlohy v písemných a ústních částech zkoušky 2 a 3 (jak z finštiny, tak z cizích jazyků) musí být před každou zkouškou schváleny Komisí Odborné zkoušky způsobilosti komunitního a soudního tlumočníka (fin.: Asioimis- ja oikeustulkkauksen tutkintotoimikunta). Tato komise je volená komise při Finské národní vzdělávací správě (fin. Opetushallitus, angl.. The Finnish National Board of Education), která bdí nad kvalitou a konáním těchto zkoušek ve Finsku. Tato komise také sepsala požadavky Zkoušky odborné způsobilosti pro komunitní a soudní tlumočníky.

Uvádím, že výše zmíněnou Odbornou zkoušku způsobilosti komunitního tlumočníka mohou složit tlumočníci bez ohledu na jazyk a vzdělání.  To ale platí pouze teoreticky, neboť zkoušku není možné složit v plném rozsahu v případě jazyků, u nichž nejsou k dispozici vhodné matriály pro písemnou zkoušku, nebo ve Finsku není možné zajistit vhodného zkoušejícího tohoto jazyka. [5] Mezi takové jazyky patří např. jazyky s velmi mladou písemnou tradicí, nebo jazyky, v nichž nelze studovat.

Přípravný kurz

Zájemci o složení zkoušky se mohou přihlásit na 6- 10 měsíční přípravný kurz, jehož cílem je připravit frekventanty kurzu na složení tzv. Odborné zkoušky způsobilosti komunitního tlumočníka. Studenti jsou přijímáni na základě výsledků přijímacích zkoušek, které si stanovují instituce samy. Přednost mají ti, po jejichž jazycích je poptávka (s výjimkou jazyků, ze kterých není možné sehnat materiály) a také ti, kteří již mají s tlumočením nějakou zkušenost. Vyučování probíhá z velké části formou E- learningu, studenti studují v on–line prostředí a také jsou zde v kontaktu s vyučujícími. 2-3krát do měsíce se koná 1 den kontaktní výuka, tlumočnická cvičení a také cvičení tlumočení po Skypu.

Na kurzu se studenti učí mimo jiné techniky tlumočení, psaní poznámek, část je věnována legislativnímu rámci tlumočení, etickému kodexu a jeho uplatnění. Kurz je tematicky rozdělen do několika částí podle témat, která se testují v odborné zkoušce. Tato témata vycházejí z oblastí, kde je komunitních tlumočníků nejvíce využíváno. Na kurzu se také budoucí komunitní tlumočníci učí vyhledávat informace a vytvářet terminologické glosáře. Hned od začátku kurzu se studentům doporučuje získávat co nejvíce zkušeností. V případě, že by se to nedařilo, pomáhá škola najít místo na 2-3 týdenní praxi.

Kurz a zkouška jsou z velké části dotovány státem, ale část nákladů si studenti hradí sami.  Přípravné kurzy jakož i zkoušky, které se konají 1-2krát ročně, pořádá v  roce 2014 ve Finsku 5 vzdělávacích institucí pro dospělé. Kurzy a zkoušku konající instituce spolu spolupracují, např. při vytváření zkušebních materiálů.

Vzhledem k tomu, že počet přistěhovalců z mimoevropských zemí do Finska roste (The Finnish Immigration Service Survey, 2013), vzrůstá i potřeba kvalifikovaných tlumočníků z těchto jazyků. Zkouška je právem náročná, ovšem svou koncepcí nevyhovuje těmto exotickým jazykům. Jak už jsem se zmínila, povinnou částí zkoušky je totiž písemná zkouška z obou jazyků, pro kterou nejsou dostupné vhodné materiály z cizího jazyka. Tím pádem se stává, že  tlumočí osoby s nedostatečnou kvalifikací a znalostí jazyka/ jazyků, které ani nemají možnost nějakou odbornou kvalifikaci získat. Nemluvíc o tom, že to bývají dokonce příbuzní klienta, což je jednak nezákonné a jednak nepřípustné dle etického kodexu tlumočníků. Setkala jsem se s tím, že takoví neškolení profesionální tlumočníci mohou natropit více škody než užitku. Jejich klienti jsou v kontaktu s úřady v obzvláště zranitelném postavení: neznalí žádného evropského jazyka, s kulturou komunikace velmi se lišící od té finské a bez zkušeností s úřady mohou být odkázáni na služby nekompetentního tlumočníka.

Na přípravné kurzy jsou přijímáni studenti pouze s velmi dobrou znalostí obou jazyků, kteří mají předpoklady zkoušku úspěšně složit. Tento požadavek vylučuje ty, kteří již tlumočí, neboť po jejich jazyce je velká poptávka, ale neovládají finštinu natolik, aby tlumočnickou zkoušku složili.  V budoucnosti bychom v Amiedu, kde pracuji, rádi nabídli kratší kurzy tlumočnických technik, dovedností a etiky i pro tyto tlumočníky, např. ve spolupráci se zaměstnavatelem.

Poslední novinky

Vzdělávací instituce pro dospělé, které pořádají kurzy komunitního tlumočení, spolu aktivně spolupracují zejména v oblasti konání odborných zkoušek. V letech 2012-2013 instituce Amiedu (Helsinky), Sataedu (Huittinen) a Tampereen aikuiskoulutuskeskus /TAKK (Tampere) vyvinuly v rámci společného projektu nové úlohy pro 2. a 3. část Odborné zkoušky způsobilosti komunitního tlumočníka. Cílem tohoto projektu bylo úlohy aktualizovat, přizpůsobit je současným požadavkům povolání a sjednotit jejich kvalitu. V rámci projektu vzniklo 8 variant 2. a 3. části zkoušky. Pro 2. část byly v rámci tohoto projektu také vytvořeny testovací úlohy pro 8 jazyků: angličtinu, francouzštinu, ruštinu, arabštinu, kurdštinu (sorani), perštinu, thaištinu a turečtinu.  První a druhá varianta byla úspěšně pilotována koncem roku 2013 a zpětná vazba byla pozitivní.

Úzká spolupráce mezi institucemi pokračuje.

Amiedu pořádá přípravné kurzy na zkoušky z komunitního tlumočení od roku 2010 a zkoušku samotnou od roku 2012. Současný kurz bude zakončen zkouškou v říjnu 2014 a nový kurz začne na podzim 2014.  

Komise Odborné zkoušky způsobilosti komunitního a soudního tlumočení připravila v roce 2013 požadavky na tzv. Odbornou specializovanou zkoušku způsobilosti soudního tlumočníka (fin. Oikeustulkin erikoisammattitutkinto). Vzhledem k její náročnosti (také finanční) a k náročnosti přípravného kurzu, se ani zkoušku, ani přípravný kurz zatím nepodařilo zorganizovat.

Pohled do budoucnosti    

Povolání komunitních tlumočníků zcela jistě ve Finsku alespoň v 10 následujících letech nezanikne. Ačkoliv se stále více a více využívá videotlumočení, nebo tlumočení přes telefon, nezdá se, že by komunitní tlumočníky mohly plně nahradit počítače. Technika je stále dostupnější a komunikaci a práci tlumočníků naopak usnadňuje.

I přes rozšiřující se možnosti použití angličtiny je finština úředním jazykem a bez její znalosti jsou možnosti přistěhovalce značně omezené. Zdaleka ne všichni přistěhovalci angličtinu ovládají, a pokud chtějí využívat systému podpor, které Finsko nabízí, musí se rychle zorientovat a zapojit se do integračních aktivit které vyžadují aktivní komunikaci s úřady.

Finsko rozhodně nepatří mezi nejlákavější cílové země pro ty, kteří hledají lepší budoucnost pro sebe a své rodiny: podnebí je chladné, zimy jsou dlouhé, moře studené, náklady na živobytí a daně jsou vysoké, osvojení si finštiny trvá několik let v případě usilovného studia.

Nicméně je to právní stát s poměrně stabilní ekonomikou, kvalitním školstvím a čistou přírodou. Země bude muset v následujících letech řešit značný nedostatek pracovních sil způsobený stárnutím populace. Jedním z řešení, které se nabízí, je tzv. pracovní migrace.  Pro úspěšnou integraci je nutné, aby spolu přistěhovalci, úřady a ostatní instituce komunikovali hned od začátku a právě zde se nabízí mnoho pracovních možností pro komunitní tlumočníky a kulturní mediátory.

Podle informací, které máme v Amiedu k dispozici, pomáhá úspěšné absolvování našich kurzů výrazně při hledání zaměstnání. Většina z těch, kteří celou zkoušku úspěšně složili, působí jako komunitní tlumočníci, nebo v oblasti kulturní mediace. Informace o uplatnění se našich bývalých studentů, je pro nás důležitým zdrojem inspirace a také ujištěním, že všechna ta dřina stojí za to.

V Helsinkách, 22.2.2014

Poznámka: kurzívou psané názvy zkoušek a institucí jsou pisatelčiny překlady z finštiny.

Pro odkazy na stránky spjaté s tímto tématem navštivte rubriku Užitečné odkazy.

Autorka: Mgr. Markéta Pedronová

Vystudovala finštinu a maďarštinu na FFUK v Praze (2002). Od roku 2002 žije ve Finsku, kde pracovala v různých profesích. Absolvovala kurz konferenčního tlumočení na Helsinské univerzitě (čeština, finština, angličtina), od roku 2006 funguje jako konferenční a komunitní tlumočnice. V letech 2006-2012 učila v Helsinkách češtinu česko-finské děti na základní škole. V letech 2007-2010 učila finštinu pro cizince v institutu Amiedu v Helsinkách. Od roku 2010 učí tamtéž na přípravných tlumočnických kurzech a je koordinátorem Odborné zkoušky způsobilosti komunitního tlumočníka v Amiedu.