Migrační situace v Německu
Podle německého statistického úřadu[1] žilo na konci roku 2013 v Německu přibližně 7,6 milionů cizinců (9,4% populace Německa), přičemž téměř pětina občanů Německa (cca 15 miliónů osob) má migrantský původ. Podle definice Spolkového statistického úřadu mezi ně patří všechny osoby, které do Německa imigrovaly, a dále lidé narození v Německu s alespoň jedním rodičem, který imigroval. Tedy cca 7 milionů z nich jsou cizinci, cca 8 milionů má německou státní příslušnost – udělením státního občanství, nebo protože patří k 4 milionům vystěhovalců německého původu. Počet muslimů žijících v Německu se odhaduje na 4 miliony.
Největší skupiny lidí s migrantským původem tvoří němečtí vystěhovalci a dále imigranti nejčastěji přicházejí z Turecka, Polska, Itálie, Chorvatska a Řecka[2]. Víc jak třetinu imigrantů tvoří občané členských států Evropské unie. Vzhledem k omezení vstupu na pracovní trh, přicházejí migranti do Německa na základě sloučení rodiny, německého etnického původu (Němci z východní Evropy a bývalého SSSR) a jako žadatelé o azyl. V posledních letech došlo (podle dat německého Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky – BAMF) k nárůstu pracovní migrace na vysoce kvalifikované pozice a výrazně stoupl počet přicházejících univerzitních studentů. V posledních letech došlo k nárůstu počtu imigrantů o 20%, zároveň se však zmenšují rozdíly mezi počtem imigrantů přicházejících do Německa a emigrantů, kteří z něho odcházejí.
Německé hospodářství je od poválečného boomu padesátých let odkázáno na práci migrantů. Většina tehdejších takzvaných „gastarbeitrů“ se vrátila do svých domovů v jižní nebo jihovýchodní Evropě, ale mnoho z nich zůstalo v Německu, kde dál žijí a pracují. Zůstalo i mnoho Turků, kteří přišli do Německa později. Tak se Německo postupně vyvinulo ze země „gastarbeitrů“ v zemi s řízeným přistěhovalectvím. Druhou velkou skupinu přistěhovalců tvoří vystěhovalci německého původu, kteří po mnoho generací žili v republikách bývalého Sovětského svazu, v Rumunsku a Polsku a ve větší míře především po pádu komunistických režimů se vrátili do Německa.
Obě tyto migrační vlny vedly k tomu, že v osmdesátých letech byl v Německu počet přistěhovalců na osobu dokonce mnohem vyšší než v klasických přistěhovaleckých zemích, jako jsou USA, Kanada nebo Austrálie. Německo do začátku 2. tisíciletí prezentovalo zemi s diskriminačně exkluzivním modelem politiky vůči imigrantům, který byl postaven na předpokladu dočasného pobytu migrantů v Německu a otevření pouze pracovního trhu, v jiných oblastech života cizinci nebyli přijímaní, bylo velmi komplikované získat občanství. Změna nastala po roce 2000. Získání německé státní příslušnosti bylo ze zákona usnadněno, kontakty mezi migranty a Němci jsou intenzivnější, tolerance k etnické kulturní rozmanitosti je větší. Zákon o přistěhovalectví, který vstoupil v platnost roku 2005, poprvé přináší rozsáhlou právní úpravu, jež zohledňuje všechny oblasti migrační politiky.
Německá migrační a azylová legislativa je upravována převážně na federální úrovni. Základ tvoří Imigrační zákon (Zuwanderungesetz), jehož součástí je i Zákon o pobytu, který upravuje vstup, pobyt a zaměstnávání občanů třetích zemí. Získaní azylu a uznávání uprchlického statutu je zastřešeno ústavními zvyklostmi a Azylovým zákonem.
Kultura přijetí a uznání[3]
Směr politice integrace imigrantů udává Národní integrační plán z roku 2007[4], který obsahuje přes 400 návrhů opatření k vytvoření nových příležitostí pro osoby s migrantským původem a podporu jejich integrace. Samotná integrační politika je podle vlády založena na snaze poskytovat podporu integračních snahám migrantů a současně vytvářet určité integrační požadavky. Klíčovým opatřením jsou celostátně nabízeny integrační kurzy, které se zaměřují především na jazyk a základní znalost zákonů a společnosti v Německu. Stále častěji dochází k zvyšování významu integrace na lokání úrovni. Jednotlivé projekty se soustředí na předškolní výchovu, zaměstnávání učitelů migrantského původu, zvýšení kompetencí imigrantů na pracovním trhu, podporu přístupu k zdravotní a sociální péči a umožnění dialogu mezi zástupci různých kultur.
BAMF se hlásí k politice etablování kultury přijetí a uznání, která si klade za cíl podporovat uznání kulturní rozmanitosti a rozvíjet občanskou společnost a angažovanost všech lidí bez ohledu na etnický původ.
Jako příklad můžeme uvést tzv. Chartu rozmanitosti[5]. V roce 2006 významné obchodní společnosti jako BP Europe SE, Daimler, Deutsche Bank, Deutsche Telekom atd. podepsaly „Chartu rozmanitosti“ dle francouzského vzoru Charte de la diversité, jejímž cílem je podpora rozmanitosti v podnikatelské sféře a institucích. Spolková kancléřka Angela Merkelová tuto iniciativu zaštítila, stejně jako představitelka Spolkového úřadu pro migraci, uprchlíky a integraci (BAMF) Aydan Özoğuz. K iniciativě se připojilo více než 500 podniků a veřejných institucí s více než čtyřmi miliony zaměstnanců. Rozmanitost chápou jako šanci a zavázali se, že mladým lidem s migračním původem zajistí lepší šance na vzdělání.
Příklady dobré praxe interkulturní práce
Vzhledem k velkému množství projektů v oblasti integrační politiky v Německu a složitému vyhledávání aktuálních informací zde uvádíme pouze ty projekty, které jsme mohly samy navštívit v rámci pracovní stáže v roce 2014.
Bürgerlotsen v Berlíně[6]
Za příklad dobré praxe zde uvádíme projekty organizace VIA (Verband für Interkulturelle Arbeit Regionalverband Berlin/Branderburg /Sdružení pro interkulturní práci. Oblastní sdružení Berlin/Branderburg) s názvem „Bürgerlotsen“ (občanští navigátoři), který jsme měli možnost navštívit v červenci 2014.
Sdružení pro interkulturní práci (VIA), oblastní sdružení Berlín/Braniborsko je zastřešující organizace, která byla založena v roce 1992 a zaměřuje se na činnosti zacílené na téma soužití lidí různého etnického a národnostního původu ve spolkových zemích Berlín a Braniborsko. Posláním sdružení je podporovat činnosti orientované na rozvoj demokracie a sebeurčení migrantů a migrantek.
Sdružení vzniklo na základě souhlasu několika organizací, že vzájemné propojení a spolupráce jednotlivých organizací a dílčích projektů, může vést k zajištění lepšího efektu a kontinuity práce v oblasti migrace a integrace zejména na politické úrovni v oblasti lobbyingu a advokacie. Cílem VIA je propojovat členské organizace, vzájemně se obohacovat, posilovat a společně téma integrace migrantů a migrantek, interkulturní práci – nevyjímaje téma rasismu a diskriminace, vnášet do politických diskusí a praxe v Berlíně a Braniborsku.
V současnosti má VIA přes 30 členských organizací, z nichž velká část se přerodila ze skupiny angažovaných aktivistů na profesionální sdružení pro interkulturní a antidiskriminační práci. Pro VIA je charakteristické, že přes 2/3 spolupracovníků jsou migrantského původu. Zapojení Berlíňanů a Berlíňanek s migračním původem do všech činností sdružení bylo od počátku jedním z hlavních principů VIA, který zúročuje také na úrovni politických debat při identifikování potřeb osob s migrantským původem a diskusích o prioritách zejména komunální politiky.
VIA organizuje pravidelné semináře (Fachtag), kterých se účastní nejen zástupci migrantů, NNO´s, politiků, veřejné správy, odborů, ale také obchodní komora a komerční subjekty, např. velké obchodní firmy. Pro rok 2015 VIA připravuje odborný seminář na téma stárnutí, kde bude tématizovat situaci seniorů a seniorek s migrantským původem.
Z ideového zázemí sdružení:
Zdrojem činnosti je přesvědčení, že všichni lidé jsou schopni samostatného myšlení a jednání. Za vytvoření prostředí stejných příležitostí a lidsky důstojných životních podmínek jsou spoluodpovědní všichni lidé. Zástupci a zástupkyně VIA toto základní přesvědčení šiří skrze společnou práci a osobní postoje jak v projektové práci, tak při politickém vystupování. Integrační práce VIA s a pro migranty a migrantky se označuje jako interkulturní práce, která se zaměřuje na posilování kompetencí a potenciálu migrantů a migrantek a podporu přijetí a porozumění mezi lidmi různého etnického a kulturního původu. VIA se zaměřuje na metodu tzv. diversity management (řízení různorodosti) a zdůrazňuje, že každý člověk má právo na sebeurčení a současně se může cítit jako příslušník určité skupiny. Zařazení jednotlivce do určité menšinové/migrantské skupiny a požadavek vyplnění integračních kritérií po této skupině negarantuje úspěch v procesu integrace. Důležitou roli hraje pozitivní přijetí druhých/jiných ve smyslu politiky „rozmanitosti“. VIA si klade za cíl, aby ve společnosti rozmanitost byla chápána jako užitečná a smysluplná. Mezi hlavní principy práce a spolupráce členů VIA patří důvěra, ochota si pomáhat, tolerance, odpovědnost, otevřenost a transparentnost. Další významný pracovní princip je zplnomocňování migrantů a migrantek a jejich vlastních organizací.
Mezi členské organizace VIA patří např.
Al-Rafedain – irácké kulturní sdružení; Alafia – sdružení zaměřené na dětská práva, podporu nezletilých žadatelů o azyl z Afriky; Anti-Diskriminierungsbüro – sdružení zaměřeno na právní pomoc při projevech diskriminace; Antirasistické – Interkulturní Informační centrum ARIC Berlín; Klub Asiaticus – sdružení zaměřené na rozvoj kultury JV Asie a integrační pomoc krajanům; Box 66 – Integrační centrum pro zahraniční ženy a rodiny; Changing Rural World – sdružení zaměřené na zemědělský rozvoj subsaharské Afriky; El Cultrún – sdružení zaměřené na podporu kultury a lidí Latinské Ameriky; Interkulturní pedagogická společnost MITRA – sdružení rusky mluvících rodičů a pedagogů; Sdružení Vietnamců v Berlíně a Braniborsku atd.
VIA dále ve spolupráci s členskými organizacemi realizuje projekty
„Bürgerlotsen v obvodu Lichtenbergu, Bürgerlotsen ve Wassertorstraße, Bürgerlotsen v obvodu Werner-Düttmann-Siedlung“[7]
Projekty „občanských navigátorů“ VIA realizuje od roku 2005 ve více městských čtvrtích Berlína. Hlavní myšlenkou těchto projektů je zpřístupnit lidem ze stejné lokality služby na komunální úrovni, tj. nabídnout zejména osobám s migrantským původem[8] interkulturní pracovníky/navigátory při komunikaci s úřady, školami, lékaři, majiteli bytů atd. na úrovni městských čtvrtí a podpořit zaměstnanost lidí s migrantským původem, kteří jsou kvalifikovaní a jsou z různých příčin dlouhodobě v evidenci na úřadu práce. Služba je tedy teritoriálně vymezena a je primárně v gesci komunální politiky.
VIA pro tuto myšlenku získala podporu zastupitelstev několika městských částí a od roku 2005 ve spolupráci se svými členskými organizacemi nabízí pracovní příležitosti osobám s migrantským původem v pozici občanských navigátorů. Při vyjednávání o zavedení této služby s městskými zastupiteli argumentovali fakty. Vycházeli z dat výzkumu, který se zaměřoval na analýzu osob ohrožených sociálním vyloučením v daných obvodech a využíval statistiky zejména úřadů práce.[9] Tito lidé vesměs mají již německé občanství, nebo trvalý pobyt. Projekt je hrazen z prostředků Evropského sociálního fondu a také z prostředků na podporované zaměstnávání od úřadů práce. První projekt nazvaný „NachbarschaftsLotsen“ (sousedští navigátoři) byl realizován v severním Berlíně. Nyní realizují tyto projekty na 3 místech: Werner-Düttmann-Siedlung a Wassertorstrasse ve Friedrichshain-Kreuzbergu a v Lichtenbergu. Projekty probíhá v prostorách členských organizací, kde mají navigátoři svoji kancelář, a kde 5xtýdně přijímají klienty, kteří jsou převážně migrantského původu. Pomoc se však nezaměřuje výhradně na migranty, ale obecně na chudé či sociálně vyloučené obyvatele určité čtvrti. Pomáhají také migrantům v nelegálním postavení.
Nabízí jim orientační poradenství a asistenci na úřady a další veřejné instituce. Zaměřují se především na poradenství ohledně povolení k pobytu, školní docházky, bydlení, agendu úřadů práce, matrik, sociální péče atd. Velmi podstatné je, že místní zastupitelstvo službu podporuje, navigátory sami zaškolují, např. úřad pro mládež vyškolí navigátory v nejdůležitějších úkonech, které vykonává. Samotní úředníci si službu navigátorů objednávají pro své klienty v případě komunikačních bariér. Mají k dispozici databázi navigátorů s kontakty pro objednání služby. Vztah mezi navigátory a zaměstnanci místních úřadů tedy není anonymní, znají se a vzájemně si pomáhají. Navigátoři jsou vesměs lidé s migrantským původem středního věku, kteří jsou ve svých komunitách respektovaní, jsou aktivní v migrantských sdruženích a proto je jejich krajané přirozeně vyhledávají. Např. v roce 2014 v projektu v Lichtenbergu pracuje 10 navigátorů – 3 ženy původem z Vietnamu, 1 žena původem Kurdka z Iráku, 4 lidé původem Ruské federace, 1 muž původem z Polska, 1 žena původem Němka. Většina z nich pracuje 30 hodin týdně (plný úvazek v Německu je 35 hodin/týdně).
Zajímavé je, že VIA neklade velký důraz na jazykové kompetence navigátorů v jejich rodném jazyce. Zdůrazňují, že komunikačním jazykem má být němčina a jiný jazyk má být nápomocen jen v případech, kdy se klient nemůže domluvit s navigátory německy. Roli navigátorů není poskytovat profesionální tlumočení při jednání s úřady.
Samotní navigátoři hlavní přínos své činnosti spatřují v odbourávání strachu a nedůvěry mezi veřejnými institucemi a lidmi s migrantským původem.
V tomto roce VIA čelí vážnému problému zajištění finančních prostředků na další činnost navigátorů pro rok 2015 a v září proběhne zásadní jednání s městskými úřady o zajištění dalšího financování z rozpočtu města.
Projekty Stadteilmütter und Stadtteilvätter[10] in Berlin (Městské matky a otcové v Berlíně)[11]
Realizátor: Diakonie Berlín
Od roku 2007 realizuje Diakonie zejména ve čtvrti Friedrichshain-Kreuzberg[12] programy zaměřené na práci s rodinami osob s migrantským původem, jejichž cílem je posílení kompetencí rodičů v oblasti výchovy dětí a zvládání každodenních úkonů v oblasti bydlení, práce, jednání s úřady, sousedských vztahů atd. a vytvoření nových pracovních míst pro městské matky, které mají roli interkulturních zprostředkovatelek.
Diakonie vycházela ze zkušeností s prací s dětmi migrantů, které měly problémy ve škole s docházkou nebo s učením a rodiče obvykle nevěděli, či neuměli dané problémy řešit, či se podíleli na jejich vzniku. Současně vnímali jako velmi potřebné nabídnout programy rodičům, které zvýší jejich kompetence a uplatnitelnost na trhu práce, neboť velké množství rodičů je bez zaměstnání.
Projekt Městské matky tyto problematické oblasti řeší programy v konkrétních městských čtvrtích s vysokým počtem osob s migrantským původem, kde přináší nabídku sociálního poradenství a vzdělávání v oblasti rodičovské péče a výchovy a zaměřuje se na nezaměstnané ženy všech kultur a národností, které mají děti ve věku 0-6 let a jsou převážně migrantského původu a mají nižší socioekonomický status.
Cílem projektu je zlepšit šance dětív procesu vzdělávání a rozvoji prostřednictvím aktivizace matek, posílením práce s rodinami v rodinných centrech a podporou sousedských vztahů a podpůrných sociálních sítí a současně nabídnout pracovní uplatněnípro kvalifikované „městské matky“ v centrech Diakonie.[13]
Projekt nabízí kvalifikační kurzy pro ženy, které se chtějí stát „městskými matkami“ a zaměřuje se na témata spjata s výchovou, přípravou na práci s rodinami a úvod do tématiky „práce otců“.
Kurz probíhá 6 měsíců a má 6 modulů o rozsahu 180 hodin.
Témata výuky jsou následující:
a) vývoj a potřeby dítěte
b) práva dítěte a ochrana dítěte
c) vývoj a podpora řeči, vícejazyčnost dítěte
d) význam hry pro rozvoj dítěte
e) teorie učení, učení se učit, pomoc při učení
f) schopnost používat média, mediální výchova
g) péče o zdraví, zdravá výživa a pohybová výchova
h) vzdělávací systém a přechody: školka/základní škola/střední škola
ch) aktivní role rodičů ve výchově a vzdělávání
j) puberta, orientace v rolích
k) prevence násilí
l) prevence závislostí
m) rozvod/rozchod
n) materiální zabezpečení rodiny
Kurzu se mohou účastnit motivované ženy s migrantským původem, které mají aspoň minimální znalost němčiny, a jsou registrované na úřadech práce. Diakonie má uzavřenou dohodu s úřady práce, že během kurzu účastnice nemusí aktivně hledat zaměstnání. Kurz končí kolokviem, kde účastnice prezentuje jedno ze vzdělávacích témat v němčině s cílem prokázat schopnost předávat nabyté informace dalším migrantkám. Po úspěšném absolvování ženy mají možnost získat práci v centru Diakonie. Ve Familiencafé v centru TAM v roce 2014 pracuje 10 žen na 6 hodin/týdně, 7 žen 30 hodin/týdně a 2 ženy v pozici sociálních asistentek 16 hodin/týdně. Finance Diakonie do roku 2014 získávala zejména od úřadů práce z dotací na podporované zaměstnání, sazba byla velmi nízká, jen 1,50 euro/hodina. Od 2014 se podařilo získat finance od magistrátu a hodinová sazba je již standardní.
Pracovní náplň městských matek
– vyhledávání potřebných matek a rodin ve svém okolí a předávání informací z kurzu. Městské matky mají speciální balíček informačních materiálů nejen edukačního charakteru, ale také s kontakty na veřejné instituce, NNO´s atd.
– organizování setkání rodičů s učiteli ve školkách a školách s cílem zapojit rodiče do procesu vzdělávání, účast na třídních schůzkách, doprovod na úřady a další instituce
– zapojení do provozování rodinných kaváren/center. Matky připravují např. společné snídaně, programy pro děti atd. Cílem je vytvořit důvěrný prostor a most mezi institucí a rodinami migrantů.
– práce s veřejností, osvěta o projektu, účast na festivalech a slavnostech města
Každý týden mají městské matky 4 hodiny intervizi, kde reflektují svoji činnost. Tým matek vede 1 koordinátorka – sociální pedagožka.
Diakonie od roku 2007 vzdělala již 120 žen s migrantským původem. Výstupy projektu ukazují, že je velmi potřebné zajistit interkulturní práci ve více oblastech jako je zdravotnictví, péče o seniory. Společenské změny s sebou přináší potřebu vzniku nových pracovních míst.
Zpracovala Eva Dohnalová
[1] https://www.destatis.de/DE/PresseService/Presse/Pressemitteilungen/2014/03/PD14_081_12521.html
[2] K 31.12. 2012 v Německo žilo nejvíce Turků (1.575.717; Poláků 532.375; Italů 529.417; Řeků 298.254; Chorvatů 224.971; Rumunů 205.026 atd.) http://de.statista.com/statistik/daten/studie/1221/umfrage/anzahl-der-auslaender-in-deutschland-nach-herkunftsland/
[3] „die Willkommens- und Anerkennungskultur“
[4] Kancléřka Angela Merkelová při zahájení diskuse o tvorbě Národního integračního plánu v roce 2006 použila heslo Mit und nicht über Migrantinnen und Migranten reden (Mluvit s migranty a ne o migrantech)
Dostupný na http://www.bundesregierung.de/Content/DE/StatischeSeiten/Breg/IB/2006-10-27-ib-nationaler-integrationsplan.html
[5] Charta der Vielfalt dostupné na http://www.charta-der-vielfalt.de/
[6] Výraz Lotse znamená původně lodivod, tj. zkušený námořník, který umí loď bezpečně dovést z a do přístavu. Symbolicky jsou tedy lodivodi, či navigátoři osoby, které umí provést ostatní mořem předpisů, pravidel, zvyků do bezpečného přístavu spokojeného života v Německu. Role navigátorů je tedy obdobná jako role interkulturních pracovníků a pracovnic a termín zde překládáme jako „občanští navigátoři“.
[7] Informace o projektech naleznete na: http://www.via-in-berlin.de/projekte/
[8] Projekty jsou realizovány ve čtvrtích, kde většinu obyvatel tvoří osoby s migrantským původem. VIA neakcentuje, že se jedná o službu pro osoby s migrantským původem, implicitně vzhledem k sociodemografickým ukazatelům tomu tak je.
[9] VIA uskutečnila výzkum ve čtvrti Wedding a za hlavní ohroženou skupinu označila Turky, Kurdy, uprchlíky z Palestiny a bývalé Jugoslávie a migranty z Afriky. Hlavní kritéria výzkumu byla: pobírání sociálních dávek, přístup na trh práce.
[10] Diakonie projekt původně chtěla zaměřit také na muže, nicméně mezi muži o tuto formu kurzů a programů nebyl zájem.
[11]http://www.dw-stadtmitte.de/index.php?id=209
[12] Tato čtvrt patří mezi etnicky nejpestřejší v Berlíně, zejména zde žijí osoby tureckého původu, nicméně za poslední léta se proměňuje v módní čtvrť pro turisty, zvyšuje se zde nájem a mnoho obyvatel odchází do okrajovějších čtvrtí Berlína. Informace o čtvrti podává např. pověřený úřad pro integraci města Berlín http://www.berlin.de/ba-friedrichshain-kreuzberg/verwaltung/org/intmigbeauftragte/
[13] Navštívily jsme rodinné centrum Familiencafé v centru TAM (Treffung am Meering Platz/Setkání na náměstí Meering) Diakonie na Kochstrase 8,kde pracují „městské matky“. Na portále města Berlín je možno najít kontakty na všechna rodinná centra http://www.berlin.de/ba-friedrichshain-kreuzberg/verwaltung/org/jugendamt/familienzentren_und_familientreffpunkte.html