Úvod
Velká Británie je zemí, která se v mnohých aspektech spojených s migrací od České republiky a i jiných evropských států značně liší. Přesto je velmi zajímavé se podívat, jak britská politika a společnost přistupuje k integraci cizinců a interkulturní mediaci/práci (i když ji takto nenazývají). Tento text si klade za cíl představit stručně migrační kontext Velké Británie; přístupy k integraci (na národní a lokální úrovni); struktury, které fungují v oblasti poradenství pro migranty, komunitního tlumočení, občanských poraden a dalších institucí, které spadají do oblasti, která se v jiných zemích nazývá interkulturní práce/mediace, a to včetně vzdělávání v této oblasti; kromě obecného přehledu také představuje několik příkladů dobré praxe.
Velká Británie a migrace
To, že celá existence Velké Británie a její historie je postavena na imigraci i emigraci, je známý fakt, ale začněme od konce. Dnes, stejně jako poslední desetiletí, je migrace v Británii velmi výrazným politickým tématem. V posledních volbách do Evropského parlamentu (jaro 2014) vyhrála zcela bezprecedentně strana UKIP (UK Independence Party), která postavila svoji kampaň na protiimigračních heslech (např. „EU Policy at Work – British workers are hit hard by unlimited cheap labour“ – „Výsledky politiky EU – Britští pracovníci jsou vážně zasaženi neomezenou levnou pracovní sílou“). Premiér David Cameron kritizuje multikulturalismus a omezuje přístup migrantů do systému sociálního zabezpečení, ministr pro bezpečnost a imigraci James Brokenshire ujišťuje veřejnost, že dělá všechno proto, aby migranti do tohoto systému, stejně jako do systému veřejného zdravotnictví či sociálního bydlení měli přístup co nejsložitější, a vysvětluje, že bohužel jiný nástroj na omezení přistěhovalectví z EU nemá. Současná za konzervativce jmenovaná ministryně vnitra (Home Secretary) Theresa May buduje svou předvolební kampaň na omezování čistého přírůstku migrantů do Británie. To se jí ovšem nedaří.
Za rok 2013 totiž přírůstek migrantů skočil o 30 procent (počet rozdílu přistěhovalých a vystěhovalých je 212 000), a to zejména následkem vlny přistěhovalců z jižních států EU zasažených krizí (Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko). Absolutní počet nových přistěhovalců z evropských zemí do Británie je nyní nejvyšší od roku 1964. Z 532 000 nových přistěhovalců bylo 23 507 žadatelů o azyl, tedy výrazná menšina. V roce 2013 byla 153 000 osob udělena povolení k pobytu. Je tedy zřejmé, že i v současnosti má Británie co do činění s vysokými počty imigrantů, i přesto, že se je vláda snaží omezit.
Tak tomu ovšem nebylo vždy, Británie byla v roce 2004 při vstupu 8 nových států do EU (vč. České republiky) jednou ze zemí, která svůj pracovní trh občanům těchto nových členských zemí otevřela zcela volně. To mělo za následek vysoký nárůst imigrantů z těchto zemí, především Poláků, kteří dnes tvoří nejpočetnější skupinu osob žijících v Británii s jiným než britským pasem (odhad pro rok 2012 byl 700 000). Od 1.1.2014 mají trh otevřený navíc občané Rumunska a Bulharska.
Průměrně se v období 2004 až 2012 do Británie přistěhovalo 170 000 občanů EU a při posledním sčítání lidu v r. 2011 žilo v Británii 2,7 milionu lidí narozených v jiných evropských státech. Za posledních deset let vzrostl díky imigraci počet obyvatel Británie o 2 miliony lidí (navíc i odhady počtu neregulérních migrantů jsou vysoké – kolem 618 000). V r. 2012 každý osmý obyvatel Británie byl narozen mimo tuto zemi (12,4 % což je asi 7,7 milionu lidí, z toho nejvíce lidí má místo narození v Indii) a téměř 8 % zde žijících mělo jiný než britský pas. Nejvíce nových imigrantů přichází z Číny, Indie, Polska, USA a Austrálie.
Celkově lze říci, že za posledních 15 let objem imigrace do Británie narostl, imigrace se stala méně trvalou a její jak národnostní, tak pobytové složení se výrazně rozrůznilo a dalo tak vzniknout pojmu „super-diverzita“. Současné přistěhovalectví se tak liší svým charakterem od imigrace druhé poloviny 20. století.
Od konce 2. sv. války až donedávna tvořili dominantní skupiny imigrantů občané (bývalých) kolonií a Commonwealthu (Indie, Pákistán, Karibik, východní Afrika – vč. Asiatů z této oblasti vyhnaných, Bangladéš, Čína). Ti měli všichni od r. 1948 volný vstup do Británie a plná občanská práva. To se omezilo v r. 1962 a začalo se rozlišovat podle kvalifikace a podle konkrétních zemí Commonwealthu („staré“ země jako např. Kanada či Austrálie měly výrazně lepší podmínky než občané kolonií zrušených ve 20. století), od 70. let se pak podmínky imigrace pro občany zemí Commonwealthu i dalších zemí dále zpřísňují s každou novelou zákona. Následkem vysokých počtů imigrantů, zmiňované super-diverzity a měnícího se politického klimatu se zavádí nová opatření – integrační programy pro uprchlíky, předodjezdové testy z angličtiny, kurzy „občanství“, bodový systém (points-based system) ad.
Británie je přitom závislá v mnoha ohledech na práci přistěhovalců, a to zejména ve zdravotnictví, vzdělávání a sociální práci (např. v r. 2003 bylo mezi sociálními pracovníky 59 % osob, které získaly kvalifikaci v cizině).
Přestože cizinci se usazují po celém území Velké Británie, asi polovina z nich se již tradičně usazuje v Londýně a jeho okolí a na jihozápadě Anglie (celkově do Anglie – oproti ostatním zemím Spojeného království – míří necelých 90 procent přistěhovalců).
Z informací uvedených v této části textu je tedy patrné, že oblast imigrace a soužití v pluralitní společnosti se musí nutně velmi lišit od zemí, které se staly imigračními zeměmi teprve nedávno, např. Česká republika. To značně ovlivňuje i to, jak vypadá integrace migrantů jak na politické, tak na reálné a žité úrovni.
Integrace po anglicku – rovnost, soudržnost, decentralizace
Abychom pochopili současný přístup k integraci cizinců ve Velké Británii, je nutné si uvědomit, že po desetiletí vycházela Británie z idejí multikulturalismu, diverzity a rovnosti a staví na „tradici tolerance“. Politika se tedy nezaměřovala na to, jak zajistit, aby se nově příchozí včlenili do společnosti, ale na to, jak zajistit rovný přístup k různým skupinám a jednotlivcům (tzv. race relations model) a principy antidiskriminace a rovných příležitostí (uzákoněno v r. 1976, v r. 2010 dále vznikl Equality Act – zákon o rovnosti a Strategie rovnosti a sociální mobility). Důraz se kladl a stále klade, na vztahy v rámci komunit a pluralitní demokracii na lokální úrovni. Zároveň si vláda uvědomuje narůstající problémy v rámci určitých místních komunit.
Velká Británie za ta desetiletí přistěhovalectví nevytvořila žádnou ucelenou koncepci integrace migrantů s výjimkou jediné skupiny migrantů – azylantů. Tu vytvořila až v r. 2000 (rozšířeno v r. 2005) a jak již bylo řečeno, azylanti tvoří menšinu mezi všemi imigranty. Decentralizace a řešení integrace na úrovni zemí a místních samospráv, tak typické pro Británii i v oblasti integrace dalších migrantů, je patrné i na tom, že o žadatele o azyl se až do roku 2000 formálně staraly místní samosprávy.
V r. 2000 byl vytvořen NASS (National Asylum Support Service – Národní azylová služba), spadající pod UK Border Agency, poskytující poradenství a pomoc žadatelům o azyl (nerozhoduje o udělení azylu). NASS úzce spolupracuje s řadou etablovaných neziskových organizací, které se v r. 2012 sdružily v Asylum Support Partnership, a najímá si řadu týmů působících v rámci samospráv. Ty poskytují právní i sociální poradenství a mají za cíl být jakousi sdruženou službou (One Stop Service) pokrývající různé potřeby žadatelů o azyl. Následkem tohoto centralizačního kroku vznikla mezi neziskovými organizacemi debata, zda se připojit k systému, který je primárně represivní. Některé organizace to odmítaly z důvodu ztráty nezávislosti a toho, že budou vnímány žadateli o azyl stejně jako imigrační úředníci. Navíc upozorňovaly na posun od vnímání uprchlictví optikou lidských práv k přístupu založeném na profesionalizované bezpečnostní kontrole. Jiné organizace (např. největší z daných organizací Refugee Council) argumentovaly tím, že svým zapojením systém polidští. I přes vznik NASS vysoké procento žadatelů o azyl udávají, že nemají základní informace např. o tom, jak se registrovat u lékaře nebo jak zapsat dítě do školy.
Situace migrantů, kteří nežádají o azyl či nejsou azylanty, je odlišná. Mezi lety 2005 a 2010 labouristická vláda učinila pokusy o širší integrační koncepci – mapovala různé strategie a projekty na lokální úrovni a vytvořila za tímto účelem Migration Impacts Fund (již nefunguje). V r. 2007 se v rámci vlády přesunula oblast integrace z Ministerstva vnitra (Home Office) pod ministerstvo pro místní rozvoj (Department of Communities and Local Government), ale ani zde nedošlo k žádným zásadním koncepčním krokům. Integrace se schovává do značné míry pod politiku soudržnosti komunit (community cohesion), která se nezaměřuje na imigranty zvlášť, ale na programy, které jdou napříč životem místních komunit. Kromě toho jsou témata integrace začleněna do většiny vládních programů sociální politiky, například co se týče vzdělávání, existují programy pro znevýhodněné děti, z nichž mnohé jsou právě děti imigrantů.
Hlavní odpovědnost za funkční integraci a prevenci sociálních nepokojů ukládá britská vláda místním samosprávám a sama chce podnikat v této oblasti kroky přímo jen „výjimečně“. Domnívá se, že všechny potřebné zákony jsou již přijaty a že nyní je nutné přistoupit ke změnám ve společnosti a kolektivnímu úsilí různých institucí a občanské společnosti. Role vlády pak spočívá především v tom, aby těmto úsilím podporujícím integraci a soudržnost společnosti nestála v cestě a podporovala lokální iniciativy. Ve vládním dokumentu Vytváření podmínek pro integraci (Creating Conditions for Integration) vydaném v r. 2012 se jasně píše, že integrace je ze své podstaty lokální a vyžaduje tedy lokální řešení. Podpora, kterou pak vláda místním komunitám dává, spočívá v programech zaměřených na celou komunitu (např. podpora organizací mládeže, podporu neúplných rodin), nikoliv specificky na cizince, s výjimkou programů výuky angličtiny pro cizince (zejména nezaměstnané, kteří si hledají aktivně práci a nemohou si dovolit zaplatit komerční kurzy). Funkce, které by měly místní komunity zastávat v oblasti integrace, jsou připravit místní obyvatelstvo na příchod nových imigrantů do jejich komunity, vytvořit informační balíček pro nově příchozí, poskytnout přístup k tlumočnickým službám pro imigranty nehovořící anglicky, zajistit kurzy angličtiny. Do jaké míry je tato decentralizace výsledkem důvěry a podpory místních komunit, které by měly nejlépe vědět, jak nejlépe nastavit integraci v daných podmínkách, a do jaké míry je výsledkem škrtů a šetření státních peněz, je diskutabilní.
Důraz na politiku soudržnosti je vyjádřen mimo jiné ve zprávě Our Shared Future (Naše společná/sdílená budoucnost) Komise pro integraci a soudržnost z r. 2007, která podává místním komunitám řadu doporučení a která vymezuje posun politického nahlížení na téma diverzity od multikulturalismu k soudržnosti sloganem: „Minulost postavena na rozdílech – budoucnost společná/sdílená“. Dále se ve zprávě píše, „integrace a soudržnost už nejsou samostatným programem či projektem. […] Mají široký i hluboký záběr a ovlivňují všechny úrovně a činnosti ve všech oblastech Anglie” a je třeba se posunout od univerzálních řešení pro všechny. Zároveň si všímají toho, že existuje řada překážek integrace (nedostatek praktických informací o životě v Británii a o právech a povinnostech imigrantů; neuznávání kvalifikací; nedostatečná jazyková vybavenost; nepřístupnost a odpor ze strany britských občanů atd.), které není vždy snadné překonávat na místní úrovni. Zpráva hovoří o plýtvání peněz a know-how ve chvílích, kdy každá radnice si vytváří např. vlastní informační materiály a nechává je překládat do cizích jazyků. Vláda následkem toho vydala dokument Guidance on Translation (Poučení o překladech), ve kterém shrnuje své přesvědčení o dobré praxi, která nabádá k tomu, aby se s překlady textů šetřilo a překládalo se jen a pouze to, co může vést k tomu, že migranti budou motivováni k tomu mluvit anglicky.
Interkulturní mediace, poradenství pro migranty a komunitní tlumočení
Co se týče terminologie, není v Británii rozšířen koncept interkulturní mediace či asistence. To ovšem neznamená, že v praxi nic takového neexistuje. To, co existuje, se ovšem nazývá jinak a má i do jisté míry jinou formu než např. ve Francii či zemích jižní Evropy. Interkulturní mediace (tedy doslova) je v Británii vyhrazena akademické sféře a kurzy s tímto názvem vyučované na univerzitách se zabývají především teorií – lingvistickou, kulturologickou, politologickou – v oblasti soužití různých kultur a teorií překladu a tlumočení (např. University of Durham má Centrum interkulturní mediace).
Mediace je spojená více s mimosoudním vyrovnáním a je také rozvinutá tzv. komunitní mediace, která často funguje pod obcemi a má za cíl urovnávat sousedské spory, předcházet zločinům z nenávisti (hate crimes) a není primárně určena migrantům, byť s nimi také pracuje (za pomoci tlumočníků tam, kde je to nutné). Mediátoři mají svou zastřešující nezávislou instituci (UK Register of Mediators), která uděluje certifikáty registrovaným mediátorům. Nejedná se ovšem o státní instituci, ale spíše o profesní spolek. V běžné praxi integrace migrantů a fungování nevládních, soukromých i samosprávních institucí se s pojmoslovím interkulturní mediace v Británii nesetkáme.
O poradenskou činnost, asistenci a tlumočení migrantům se starají různé formální i neformální instituce, které se svým zaměřením liší.
Přestože jsme se zmiňovali o decentralizačních tendencích v oblasti integrace cizinců, existuje v Británii striktní centrální dohled nad právním poradenstvím pro cizince zprostředkovaný Kanceláří komisařky pro imigrační služby (Office of the Immigration Services Commissioner – OISC), která spadá pod Ministerstvo vnitra. Tento úřad zřízený ze zákona z r. 1999 je nezávislým subjektem, ve kterém působí odborníci z různých sektorů a který je zodpovědný za regulaci na poli imigračního poradenství. Úřad garantuje, že poradci jsou kompetentní a jednají v souladu se zájmy klienta. Jeho hlavním cílem je zajistit kvalitu imigračního poradenství, což se odráží v hlavním hesle úřadu, které zní „Dobré migrační poradenství je v zájmu všech“. Žádný neziskový ani komerční subjekt nesmí poskytovat individuální právní poradenství, pokud není zaregistrován a schválen tímto úřadem nebo pokud se nejedná o plnohodnotného advokáta. Překročení tohoto zákazu je trestné.
Další činností tohoto úřadu je stanovování standardů dobré praxe a informování poskytovatelů poradenství o změnách, vydávání osvědčení registrovaným imigračním poradcům, přijímání a přezkoumání stížností o poskytování imigračního poradenství, soudní stíhání poradců (oficiálních i neoficiálních) poskytujících služby nelegálně (uvádění jmen „zakázaných poradců“ na webových stránkách úřadu), poskytování poradenství a supervize imigračním poradcům, poskytování poradenství o volbě imigračního poradce, podávání stížností atd. klientům/migrantům, zveřejnění aktuálního seznamu poradců (včetně praktického vyhledavače – který rozlišuje například podle toho, zda je instituce komerční či nezisková), poskytování rad klientům, jak vybrat kompetentního poradce, jak podat stížnosti na špatně vykonanou práci poradce (a tyto stížnosti také řeší). Úřad sám je pouze regulačním úřadem a nepodává konkrétní poradenství migrantům.
Imigrační poradci, kteří musí být na úřadu registrováni, mohou řešit následující problematiku (azyl i imigrace): žádosti o azyl, získávání či prodlužování povolení k pobytu včetně občanství, neoprávněný vstup na území, zaměstnání a podnikání cizinců (potřebná povolení k tomu), odvolání se proti vyhoštění a všechny další záležitosti, které se řeší s odděleními Ministerstva vnitra, včetně vyplňování všech žádostí. Pracovníci, kteří neposkytují individuální právní poradenství, nýbrž pouze obecné informace migrantům (vč. vydávání informačních materiálů), nemusí být registrováni. OISC rozlišuje tři úrovně poradenství a na každou požaduje jiný standard a kompetence. Poradci nebo poradenské organizace, kteří si žádají o registraci, musí splnit určitá kritéria a zkoušky. Poradci mohou využít za určitých podmínek služeb třetí strany – odborníka (například zdravotníka či lékaře nebo tlumočníka) či advokáta. Pokud registrovaný poradce tyto služby využívá, nese za jejich instruktáž a práci plnou odpovědnost.
OISC má vypracovaný etický kodex, kterým se musí všichni imigrační poradci řídit, a zajišťuje standardy poradenských služeb: stanovuje například, jakou formou musí poradce svého klienta informovat o průběhu poradenství, jaké dokumenty mu musí dodat (například na začátku spolupráce je poradce povinen předat klientovi dopis, ve kterém shrnuje, co přesně bude pro klienta dělat a kolik to bude stát) a radí klientovi, jak se chovat v různých situacích a co od poradce vyžadovat. Komerční poradci musí za registraci v OISC platit, zatímco neziskové organizace jsou od poplatku osvobozeny.
Jak již bylo řečeno výše, v Británii nabízí služby migrantům často instituce, které nejsou určeny primárně jim, ale všem občanům. Velmi důležitou sítí organizací, které poskytují pomoc a poradenství imigrantům, je síť občanských poraden Citizens Advice Bureau (z nichž některé jsou zaregistrovány v rámci OISC), které se nacházejí v téměř každé obci. Síť poskytuje také poradenství online (Advice guide), vč. poradenství ve vybraných cizích jazycích. Citizens Advice Bureau poskytuje poradenství v oblasti sociálních dávek, zaměstnanosti, zadluženosti, ubytování, mezilidských vztahů, práva, daní, zdravotnictví a vzdělávání. Citizens Advice Bureau také může zprostředkovávat tlumočení při styku s úřady a dalšími veřejnými službami.
Důležité je ale si uvědomit, že v Británii je výrazně od sebe oddělena agenda poradenství migrantům a agenda tlumočení, které se nazývá někdy jako komunitní tlumočení nebo tlumočení při styku s veřejnými službami.
Velice často jsou to samotné obce nebo větší administrativní celky, které nabízejí vlastní tlumočnickou službu pro své obyvatele. Většina organizací poskytujících tlumočnické služby je soukromá a na komerční bázi. Například správa skotského hrabství Fife má vlastní tlumočnickou a překladatelskou službu pro potřeby komunity (Fife Community Interpreting Service). Ve 31 jazycích s více než 80 tlumočníky nabízí profesionální tlumočnické služby v soukromých záležitostech, vč. záležitostí důvěrného charakteru a při jednání s úřady (např. u lékaře či při hospitalizaci, při jednání s orgány sociálního zabezpečení, při právních sporech, jednáních s policií atp.). Existenci této služby administrativa hrabství Fife zdůvodňuje zvyšováním rovnosti příležitostí u příslušníků etnických menšin při přístupu k veřejným službám.
Medway Council na jihovýchodě Anglie nabízí podobné služby prostřednictvím své Služby komunitního tlumočení (Community Interpreting Service) a při překladech a tlumočení z a do více než 60 jazyků se zaměřuje na tlumočení ve zdravotnictví (při překladech lékařských zpráv, vysvětlování procesu léčby, diagnózy a prognózy). Tlumočnické služby si pak objednávají samotné nemocnice nebo úřady, stejně jako migranti. CIS zaměstnává pouze kvalifikované tlumočníky, kteří splnili určitý standard kvality (daný zkouškami a hodinami praxe), a také nabízí kurzy pro tlumočníky. Ti musí již před začátkem kurzu hovořit plynně anglicky a dalším z vybraných jazyků a musí mít minimálně nějakou praxi. V rámci kurzu si pak zlepšují své tlumočnické dovednosti a znalosti z oblasti vzdělávání, bytové politiky, zdravotnictví atd.
Kurzy komunitního tlumočení nabízí také neziskové organizace, například Workers’ Educational Association (Asociace pro vzdělávání pracovníků) se sídlem v Londýně. Ta nabízí specificky zaměřené tlumočnické kurzy nejen jednotlivcům, ale také různým komunitním organizacím, institucím dalšího vzdělávání, obcím a jejich tlumočnickým službám, dobrovolnickým organizacím atd. Mezi nabízené kurzy patří např.: Komunitní tlumočení (technika tlumočení, základní informace o fungování úřadů a praxe na dobrovolnické bázi), kurzy pro tzv. Bilingual Advocates – pojem Bilingual Advocates vystihuje do značné míry podstatu interkulturní mediace, ovšem pouze v kontextu zdravotnictví a sociálního zabezpečení, které navazují na kurzy komunitního tlumočení a další specializované nadstavbové kurzy (ochrana dítěte, duševní zdraví, základy imigračního systému, základy systému sociálního zabezpečení).
Zajímavou organizací, která spojuje komunitní tlumočení, poradenství, pomoc a kurzy pro (zejména zranitelné) migranty je Praxis. Nabízí také poradenství po telefonu a zaštiťuje komunitní projekty a kurzy angličtiny. Východiska, mise i hodnoty organizace vycházejí z lidskoprávního přístupu k migraci a jsou velmi zajímavě formulovány, stejně jako poskytované služby a jejich organizace je velmi zajímavá a inovativní (např. určité časy v pracovním týdnu věnované poradenství a pomoci v konkrétních oblastech s odborníky). Součástí organizace je sociální podnik zaměstnávající také migranty Praxis Interpreting+ nabízející tlumočnické služby ve více než 30 jazycích. Tlumočnické služby jsou ovšem striktně odděleny od poradenství a dalších služeb. Na svých stránkách nabízejí zajímavý přehled příkladů dobré praxe a přehled toho, co při tlumočení dělat a co nedělat (tzv. „Do’s and Don’t’s).
National Health Service (NHS) – Státní zdravotnická služba zajišťuje tlumočení pro pacienty, kteří se nedomluví anglicky, často prostřednictvím obecních institucí. Kromě přímého tlumočení, které většinou NHS přímo hradí, je možné také využití bezplatné tlumočnické telefonní linky.
Podobně jako u mediace a právního poradenství v oblasti imigrace existuje instituce, která zaštiťuje a registruje tlumočníky ve veřejných službách – Národní registr tlumočníků ve veřejných službách (National Register of Public Services Interpreters). Registr zaručuje kvalitu tlumočníků a jejich dodržování etického kodexu. Registr nabízí služby asi 2000 tlumočníků ve 100 jazycích po celé Británii. Registr vznikl jako výsledek projektu ze začátku 90. let 20. st. a od té doby se rozšiřuje. Přijímá a zpracovává stížnosti na práci registrovaných tlumočníků. Instituce je nezávislou neziskovou organizací a nabízí registraci zdarma.
Ať se jedná o „staré“ či „nové“ skupiny imigrantů, díky vysokým absolutním počtům, koncentraci imigrantů a tradici existuje v Británii řada tzv. „komunitních organizací“ založených na jazyku či etnicitě a formálních i neformálních sítí, které usnadňují jak příchod nových imigrantů do země, tak jejich pobyt zde. Existuje řada organizací založených na národnosti, etnicitě či náboženské příslušnosti (Polish Club, Bangladeshi Association, Chinese Community Organisation ad.), které poskytují informace a přímou pomoc novým imigrantům (poskytování informací, tlumočení, pomoc s ubytováním, zdravotní péčí, vzděláním) a kde se usedlí imigranti stávají určitými mediátory pro přistěhovalce novější či znevýhodněné např. neznalostí jazyka. Například NECPO (the North East Polish Community Organisation – Severovýchodní komunitní organizace Poláků), založené v r. 2007 v Newcastle mladými polskými pracovníky a studenty, má za cíl pomáhat Polákům s integrací do společnosti a zároveň informovat o polské kultuře. Vydali brožuru pro nově příchozí s informacemi o možnostech sehnání zaměstnání a přístupu k různým službám, spolupracují úzce s radnicí města a pořádají společenské akce s cílem začlenit nové přistěhovalce do společnosti.
Dále existuje řada organizací poskytující poradenství migrantům (případně jejich zaměstnavatelům, učitelům, asistentům atd.) bez ohledu na jejich národnost. Například organizace Migrant Workers North West je jakýsi „one-stop-shop“ (vše na jednom místě) pro pracovní migranty a jejich zaměstnavatele, který vypracoval a prosazuje standardy dobré praxe při zaměstnávání cizinců.
Velice důležitou roli při integraci cizinců hrají samosprávy, obecní úřady a magistráty. V oblasti východního Lancashire se spojila řada radnic a vytvořila pro nově příchozí uvítací informační balíček, který je přímo zaměřen na informace o službách dostupných v dané oblasti.
Jak je vidět z výše zmíněných příkladů, v Británii existuje řada služeb, které více či méně spadají do oblasti interkulturní mediace, či interkulturní práce. A byť se tak přímo nenazývají, skýtají pro interkulturní mediaci a interkulturní práci značnou inspiraci.
Autorka: Tereza Rejšková
Použité odkazy a zdroje:
Creating the Conditions for Integration
Fife Community Interpreting Services
National Register of Pblic Services Interpreters
Office for National Statistics
Our Shared Future, Commission on Integration and Cohesion Report
Rosemary Sales. Understanding Immigration and Refugee Policy> Contradictions and Continuities, Bristol> The policy Press.2007
Shamit Saggar, W. Sommerville> Building a British Model of Integration in an Era of Immigration